6.InterTrack Offroad Challenge, 15.9.2012, reportáž, výsledky, poradie

Ahojte, v sobotu 15.9 sa konalo 6.kolo medzinárodného klubového seriálu Intertrack Offroad Challenge 2012 v Kvetoslavove pre mierku 1:8 IC BUGGY, E BUGGY a E TRUGGY. Počasie exkluzívne na jedničku, dráha v tip-top stave, skvelé zázemie, ochotný moderátor a riaditeľ preteku, ktorý mi dal krídla, čapovaná kofola a párky, foťák po ruke, samostatného mechanika v depe, zle časy vo finále, skvelá zábava, asi tak sa dá v krátkosti vyjadriť pár mojich pocitov zo sobotňajšieho preteku.

V celom článku nájdete report, fotogalériu z preteku, ktorá výborne vystihuje charakter preteku náväznosti s reportom, krátku tabuľku víťazov a samozrejme výsledky z časomiery kde si môžete pozrieť či porovnať svoje výkony.

kliknutím na obrázok sa otvorí na celú plochu

V půlce září a v plné podzimní závodní sezóně se na luxusní dráze v Kvetoslavove u našich východních sousedů uskutečnil předposlední závod seriálu Intertrack Offroad Challenge. Jako již tradičně, tyhle závody patří k menším, což plně vyvažuje neskutečně příjemná atmosféra a skvělá trať.

Na dráze se mi podařilo v pátek pod záminkou hodného zacházení s dcerou přesvědčit mého budoucího tchána (viz minulý IOC report), ať mne nechá vyjet jedny baterky a pár nádrží na nitru, protože přeci jen dva a půl měsíce bez vysílačky se podepíše. Nutno dodat, že nitro jsem zapomněl vyčistit, after run nevidělo a tak jak jsem ho po čtyřech závodech sundal z dráhy, tak jsem ho tam opět dal. Elektra oproti tomu je po kompletní generálce a silné ultrazvukové čistící péči. Nitru tato kura způsobila, že takhle skvěle nikdy nefungovalo. Nesahal jsem na motor (což se zatím vždy ukázalo, jako správná cesta, stejně nevím, co dělám) ani na nic jiného, jen jsem dal novou svíčku. U elektry jsem promptně zlomil poloosu, tradiční Kyosho vs Jerry problém, opět byla dlouhá tam, kde měla být krátká. Já se nepoučím.

Po příjemné večeři, nutné společenské povinnosti oběhat několik krásných kamarádek abych si po Thajsku spravil chuť, jsem zalehnul poměrně včas. Hlavnímu časoměřičovi odevzdal několik litrů dobrého rumu pro zdar věci (tou dobou zrovna vstoupila do platnosti prohibice, nevím, jestli jsem převozem přes hranice neudělal nějaký trestný čin nebo tak) a kolem půlnoci už vesele padal ve spánku z gauče. I přes pečlivou přípravu v Thajsku na brzké vstávání (ano TAKHLE vážně beru přípravu na závody) jsem se probudil až v sedm a na dráhu dorazil kolem osmé.

Účast na všech závodech IOC bohužel dost kolísá. IC buggy, ve které se běžně objevovalo 20 a více jezdců, měla teď obsazených 8, stejně jako e-truggy, e-buggy jen šest jezdců a kategorie Short Course, kterou bychom zde rádi viděli v rozvoji, bohužel jen tři. Naštěstí pro mne, se účastnili ti, se kterými se vždy na dráze pereme kolo na kolo, takže krom toho, že budeme muset předjíždět lehce méně modelů o kolo, se nic nezmění.

Přes noc malinko sprchlo, rosa dráhu pěkně navlhčila a tak se až do oběda vůbec neprášilo a ani po obědě s prachem nebyly větší problémy. Připravenost povrchu, zázemí, jídla a celých závodů byla opět naprosto excelentní. Jako vždy jsem využil možnosti zaplacení nasazovače, opět jsem se o něj naprosto nemusel starat (dokonce tentokrát ani nevím, kdo to byl) a fungovalo to perfektně. Ranní kvalifikace potvrdily mojí domněnku, že tohle bude legrace. V elektro buggy se nám v kvalifikacích povedlo vejít se třem do pěti sekund dojezdu. Nitro kategorii jsem dokázal dvakrát vyhrát a vyjet si TQ. To samo o sobě je velký úspěch. Také časy o 15sekund rychlejší než elektra jasně ukazovaly, že tentokrát mi nitro prostě sedí a lehčí buggy je na skvěle připravené a rovné dráze proste rychlejší. Tam kde se na většině tratí perete s nerovnostmi, dírami a podobně, tak jste se zde prali jen s apexy, skoky a doskoky. (obzvlášť rychlý čtyřskok mi dělal neskutečné potíže) Zcela rovný povrch nedělal problémy až do pozdního odpoledne, kde se začaly objevovat výmoly, ale ani potom to nebyla žádná tragédie.

SHORT COURSE kategorii můžu rychle shrnout v jednom odstavci. Tři jezdci, všichni na podobné úrovni, si to užívali. Čekali na sebe, aby si mohli zazávodit. O místa se pravidelně střídali a celkově to byla spíše legrace, než závodění na krev a ostří nože. Škoda, že se jich nesešlo více, short course se svojí menší rychlostí a VÝRAZNĚ levnějším provozem jsou zajímavou alternativou k dospělým buggynám. Konečné pořadí vedl Eduard Metke, za ním Michal Skubak a nakonec Peter Somík.

E TRUGGY poskytla nečekaný bonus, podobně jako IC buggy. Domácí jezdec Roli Feketevizi měl u trati opravdu početný fanklub. Vůbec obecenstva bylo snad více než jezdců. Roliho fanoušci měli trička s nápisem Roli, při každém průjezdu jeho modelu jásali, dělali mexické vlny a podobné vylomeniny. Naštěstí chytli jen tu správnou stranu fandění a nebili závodníky, kteří Roliho předjeli. V prvních dvou finálovkách to ani nebylo potřeba, protože dokázal svojí truggy dovést do vítezství i přes to, že jednou mu pár metrů před koncem došla baterka a truggy se přes cílovou pásku vyloženě proplazila. Pavel Ryšavý, jako druhý favorizovaný čelil technickým potížím a pravděpodobně i nervům a nakonec z toho bylo jen třetí místo. Podle krásného hesla když se dva perou, třetí se směje, vyhrál totiž třetí finálovku s přehledem Eduard Metke a jeho první a třetí místo ho posunulo na druhou pozici. Nutno dodat, že e-truggy přestává být takový nekontrolovaný masakr jako dříve a už se jezdí výrazně lépe a kultivovaněji. Možná za to může přítomnost dvou krásných (jak jinak) jezdkyň, které se svými růžovými modely svádějí mezi sebou boj na jiné úrovni, ale přeci jen mít po 6ti minutách jízdy od sebe odstup dvou sekund jasně dokazuje, že i zde je to velmi vyrovnané.

E BUGGY probíhala v zásadě úplně stejně, jako vždycky. První se snaží utéct tomu za ním, druhý se ho snaží netrefit, třetí se snaží nějak se prosmýknout dopředu. Tihle tři dají všem ostatním minimálně kolo. Čtvrtý to rozpálí a v prvních dvou zatáčkách sejme bud prvního, druhého, nebo třetího, pokud dostane dva, má body navrch, pokud všechny, je shozen z věže. V první jsem jí dostal já, nicméně se mi povedlo se nějak vykutálet a odjet. Kdo závodíte, určitě znáte ten pocit pohody, když máte půl kola náskok, dvě minuty do konce a tak můžete v pohodě ubrat a dokroužit. Tenhle pocit jsem získal, když náskok byl čtvrt kole a do konce nebyly dvě minuty, ale pět a půl. Takže když mě dvě minuty před koncem Pavel opravdu nechutně dotahoval, tak už jsem nebyl schopný se vrátit do tempa a modlil se ať už je proboha konec. Ten přišel tak tři vteřiny předtím než by mě Pavel dojel a předjel, takže jsem buggy dotáhl do vítězného konce. Z věže jsem šel totálně rozklepaný, vynervovaný a propocený.
Druhou finálovku už jsem úvodní crash nedohnal, v pohodě vyhrál Pavel před Janem. V této jízdě jsme s Janem skákali některé skoky vedle sebe a oba jsme křičeli nadšením a publikum to taky nenechalo chladným, tak to má vypadat. Třetí měla rozhodnout. Opět se opakovala situace, že kde vyhraje z nás tří, má šanci být první celkově a bylo to celkem o strach. Bohužel Jano musel za povinnostmi a tak finálovku nejel. My jsme s Pavlem předvedli šesti minutovou infarktovku, kdy ten prokletý zadní čtyřskok, na který jsem se nemohl celý den pořádně trefit, mne pokaždé stál několik měsíců života. Dvě minuty před koncem Pavel udělal dvě chyby po sobě a pak už stačilo jen dovést buggy do vítězného cíle. Zajímavostí je, že všechny modely na startu byly z Japonska a krom mého Kyosha, to byly všechno Mugeny. Pavel tedy druhý, Jano v nepřítomnosti třetí.

IC BUGGY i když nás bylo jen na jednu skupinu, stejně jelo dvacetiminutové semi-finále o pozice na startovním roštu. Dneska mi to vyloženě šlo, takže jsem vedl a vedl a Márk Zilinsky, který mne většinou dá kolo, urazil křídlo a jeho opravou něco ztratil. Fakt je, že oprava křídla, která i s odjetým kolem bez křídla zabrala 35sekund ztráty je hodně slušná práce mechaniků. Každopádně Márk byl ze hry (jsem si myslel) a tak bylo potřeba jen ujet mohutně podporovanému Rolimu což se nějak nepovedlo. Takže nakonec jsem dojel druhý 3 sekundy za Rolim, Márk dojel asi pět sekund za mnou, což jasně dokazuje, že přeci jen jezdí trošku jinou úroveň než mi ostatní. Pro vás, kdo s nitrem nejezdíte, pár zajímavostí. Roli a Márk, kteří mají stejné mechaniky, kteří si pomáhají a tankují pistolí, tankováním ztratí zhruba 7 vteřin. Já, který rekrutuji mechanika z řad dobrovolníků (Díky Jano!) a tankujeme tankovačkou (přeci jen z pistole to teče a je to krapet složitější), ztrácím sekund 15. Což když jezdíte podobně, je opravdu strašně moc. Tady se jen bráním, že zas nejsem taková lama a Mark mě tak v pohodě nedojel a Roli i když tankuje o jednou víckrát, zas takovou nevýhodu nemá. Patrik Borgula byl neustále ve zpětném zrcátku, ale nakonec z toho bylo jen čtvrté místo.
Každopádně tohle bylo takové sranda trénovací finále a to hlavní mělo teprve přijít. Z druhé pozice se mi povedlo urvat první místo a držet si ho. To že mě Márk nedojížděl a stále se držel na stejné vzdálenosti, připisuji tomu, že auto fakt fungovalo skvěle a na časech je to vidět. Naštěstí se trio Borgula, Feketivizi a Zilinsky kočkovalo mezi sebou a tak jsem měl relativně klid, nicméně poučen z elekter, jsem jel sice na jistotu, ale rychle. Můj mechanik si asi dal steroidy, protože tankovací kolo mám stejně rychlé jako moji pistoloví soupeři, kteří tankují ve dvou (WOW). Potom se tento závod zvrhnul malinko ve vytrvalostní. Roli neslyšel, že má jet tankovat (jestli neslyšel, nebo mechanici nebyli dostatečně hlasití, jen tak někdo nezjistí) a zhasnul mu motor. Márk trefil v plné rychlosti zábranu klopené zatáčky a oprava přední nápravy tentokrát zabrala dvě kola. Patrik pokud jsem dobře zaznamenal, taky projel bez tankování a přišel o kolo a druhou pozici. Já jsem jel už v relativním klidu (I když komentátorovo „Jiří Humpolec právě přišel o svojí první pozici“ ve chvíli kdy kolem mne dobře čtvrt kola nebyl vůbec nikdo, mne trošku znervóznilo). Konec půlhodinového závodu byl už čistá tragédie, kdy jsem se nedokázal udržet na trati, apex bylo naprosto cizí slovo a skoků jsem se bál jak bubáka pod postelí. Naštěstí obrovský náskok stačil a tak jsem dotlačil model do vítězného konce. Druhý byl Márk, který úvodní problémy již nedohnal a třetí skončil Patrik, který je sice schopný zajet rychlá kola, bohužel konzistentní není a rozdíly deseti sekund mezi koly nejsou nic neobvyklého.

Pak přišlo vyhlášení. Nevídaná věc, krom tuším tří jezdců, zde byli všichni. Velká legrace od komentátorů (ono když na slovenském závodě, pořádaném lidmi, kteří plynule mezi sebou mluví maďarsky, komentátor a ředitel závodu je Moravák, vyhraje Pražák, tak nějaký ten vtípek musí padnout). Roli přebíral pohár za truggy za značného potlesku a ovací. Já jsem několikrát vyprsknul smíchy díky opičkám Roliho fanklubu, tancující Aničky a podobně.

Pak se stalo něco, co z českých závodů fakt neznám. Všechno se sbalilo, vybalil se obrovsky smažící grill, rozjelo se obžerství v podobě cigánské, pivečko a nějaká ta domácí čokoliv-ica protekla a vůbec na dráze byla velká zábava. Když jsem o tři hodiny později odjížděl, pořád tam místní povykovali, Moraváci se bavili a sledovaly se videa a podobně. Potom jsme se v Bratislavě potkali na večeři se zbytkem osazenstva a rozumováním nad věcmi, o nichž většinou nic nevíme, jsme tenhle perfektní den zakončili.

Jerry
Víťazi šiesteho kola IOC 2012
IC BUGGY

1. HUMPOLEC Jiří

2. ZILINSKÝ Márk

3. BORGULA Patrik

E TRUGGY      E BUGGY
1. FEKETEVIZI Roland
1. HUMPOLEC Jiří
2. METKE Eduard
2. RYŠAVÝ Pavel
3. RYŠAVÝ Pavel
3. VALAŠTIAK Ján

E SCT
1. METKE Eduard

2. SKUBÁK Michal

3. SOMÍK Peter

Výkony a výsledky pretekárov v kvalifikáciach a finálových jazdách:
Výsledky MyRCM 1:8 IC BUGGY / link
Výsledky MyRCM 1:8 E BUGGY / link
Výsledky MyRCM 1:8 E  TRUGGY / link
Výsledky MyRCM 1:8 E  SCT / link

Priebežné poradie IOC 2012 / pdf

Ak si chcete foto pozrieť vo veľkom formáte kliknite na otvorené foto albumu alebo prejdite priamo do galérie preteku / link, kliknutím na konkrétnu fotku a následneho výberu možnosti zväčšenia si môžete pozrieť fotky vo vyššom rozlíšení.

FOTOSY 6.kolo InterTrack Offroad Challenge 15.9.2012 Kvetoslavov